Zkouška z evropského hřbitovního práva

31

Zkouška z evropského hřbitovního práva

ThLic. Tomáš Kotrlý, Th.D.

 NahoruŘEŠTE NEREÁLNÝ PŘÍPAD

Memoria je firemní značka reálného dlouholetého podnikatele v pohřebnictví se sídlem v italské Padově, jehož činnost spočívá v tom, že rodinám zesnulých, jejichž pozůstatky byly zpopelněny, poskytuje službu úschovy pohřebních uren v privátních kolumbárních uzamykatelných schránách v luxusním nerezovém provedení. Tato služba je prezentována tak, že má rodinám umožnit, aby nemusely uchovávat urny u sebe doma, a současně jim nabízí nesrovnatelně důstojnější prostory, než je tomu u levných kolumbárií obecních hřbitovů. Soukromé schránky, ve kterých jsou uchovávány až čtyři urny, jsou vesměs součástí interiérů nově vysvěcených kostelů nebo souborů jednotlivých úložišť mimo posvátné budovy a hřbitovy. Na první pohled připomínají v kteroukoli hodinu dostupný bankovní sejf, který od očí zvědavců zakrývají mozaiková dvířka s biblickými motivy. Ostatky zemřelých spočívají v prostorách, které jsou pietní, esteticky příjemné, upravené, čisté a zabezpečené proti vandalům a krádeži. Prostředí firemních svatostánků navíc vybízí k rozjímání a modlitbě na památku zesnulých bez nutnosti cestovat na vzdálený hřbitov, který je otevřený omezeně. Namísto ohně je možné rozsvítit elektrickou svíci.

V září 2020 se Memoria rozhodla expandovat i na český trh a uvedla do provozu prostory určené výlučně k uložení pohřebních uren, které nazývá "Místo vzpomínek". Tyto soukromé prostory se nacházejí v obci, nazývejme ji třeba Svéhlavá Lhota, v okrese Benešov. Přístup členů rodiny zesnulého na toto místo je podmíněn souhlasem s vnitřním etickým kodexem, který vyžaduje zejména dodržování pravidel dobrých mravů, slušnosti a důstojnosti, zákaz konzumace alkoholických nápojů a povinnost mít vhodné oblečení.

Paní Smutná je potenciální zákaznicí společnosti Memoria, která má v úmyslu nechat zpopelnit tělesné pozůstatky svého manžela a urnu uložit v jejím zařízení. Obec Svéhlavá Lhota však přijala rozhodnutí č. 84 ze dne 30. listopadu 2020, kterým se mění obecně závazná vyhláška obce o pohřebních službách. V důsledku těchto změn je výslovně vyloučena možnost, aby osoba, které je předána pohřební urna do úschovy, využila za účelem její úschovy služeb soukromého podniku řízeného nezávisle na obecním provozovateli pohřebiště (včetně kolumbárních schránek v rámci hřbitova). Jinými slovy řečeno, obec Svéhlavá Lhota zakázala, aby soukromé podniky poskytovaly na jejím území službu úschovy pohřebních uren, a to s odvoláním na potřebu ochrany morálních a náboženských hodnot, které brání komerčním a světským činnostem v souvislosti s uchováváním popela zesnulých, a tedy tomu, aby cílem úschovy posmrtných ostatků bylo dosažení zisku. Obec povolila pouze uložení urny doma či prostřednictvím jakéhokoli provozovatele pohřební nebo hřbitovní služby, ale výhradně na veřejném pohřebišti.

Dne 15. prosince 2020 podala společnost Memoria žalobu ke Krajskému soudu v Praze na zrušení uvedeného rozhodnutí zastupitelstva. Ve svém podání mimo jiné uvádí, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je absurdní, neboť i nájem za kolumbární schránky a služby s nájmem spojené poskytované obecním provozovatelem hřbitova jsou zpoplatněny.

 NahoruK věci procesní

1. Aplikuje se ve shora popsaném případě právo EU? Pokud ano, jaká je právní kvalifikace uvedeného skutkového stavu a pod které ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen "SFEU") lze tento skutkový základ podřadit? Může se případně společnost Memoria tohoto ustanovení práva EU dovolávat?

Ano, unijní právo bude aplikováno, neboť jde v našem případě o případ spadající do volného pohybu usazování. Unijní prvek spočívá ve skutečnosti, že firma Memoria je italská, avšak podniká na území ČR – tedy v jiném členském státě. Svoboda usazování je zakotvena v čl. 49–55 SFEU a tyto články mají přímý vertikální i horizontální účinek, proto se jich společnost bude moci přímo dovolat. Z judikatury C-384/08 Attanasio Group pak vyplývá, že pojem usazování je definován jako právo na realizaci samostatné výdělečné činnosti či zřizování a řízení společností v jiném členském státě na časově neohraničené období. Dlouhodobost pak odlišuje svobodu usazování od volného pohybu služeb. Firma Memoria by tedy do této kategorie spadala. Konkrétně pak jde o sekundární usazování, neboť firma se do ČR nepřesunula celá, ale pouze si zde založila pobočku – k sekundárnímu usazování se vztahuje judikatura C-212/97 Centros.

2. Je rozhodnutí obce Svéhlavá Lhota v souladu s právem EU?

• Není v souladu s právem EU. Jde sice o nerozdílně použitelné pravidlo vztahující se na služby poskytované jak vnitrostátními, tak zahraničními společnostmi, přesto však představuje překážku volnému pohybu. V rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen "SDEU") C-340/89 Vlassopoulou byla tato kategorie omezení blíže definována jako opatření způsobilá negativně ovlivnit realizaci svobody usazování. Přestože tedy nejde o omezení diskriminační, je způsobilé vnitřní unijní trh poškodit

• Obec jako ospravedlňující důvod tohoto zásahu uvádí veřejný pořádek, zakotvený v čl. 52 SFEU – ten by obecně řečeno mohl zásah do svobody ospravedlnit, avšak judikatura Yvonne van Duyn v Home Office (41/74) stanovuje požadavek, aby ohrožení veřejného pořádku bylo založené na osobním jednání, judikatura C-348/96 trestní řízení proti Donatelle Calfa, aby bylo toto ohrožení skutečně závažné. Domnívám se, že zde zpoplatnění uchování uren nepředstavuje tak výrazný zásah do veřejného pořádku, zvláště když je praktikováno i hřbitovy, tudíž je obecní rozhodnutí neproporcionální a důvod ochrany veřejného pořádku bude nedostatečný, a rozhodnutí tak nebude v souladu s právem EU.

3. Společnost Memoria navrhuje, aby se v její kauze vyjádřil i SDEU. Za tímto účelem podala u Krajského soudu v Praze návrh na zahájení řízení před SDEU. O jaké ustanovení unijního práva se tento návrh opírá a v rámci kterého řízení by se předmětnou věcí mohl zabývat SDEU? Kdy by měl dotčený vnitrostátní soud povinnost dané řízení zahájit a kdy nikoliv?

Jde zde o institut řízení o předběžné otázce, který se opírá o čl. 267 SFEU ve kterém SDEU může podat výklad unijních norem nebo rozhodnout o jejich platnosti. Obecně vnitrostátní soud nemá povinnost předběžnou otázku podat a záleží pouze na jeho uvážení, zdali tak učiní. Povinnost podat ji mají dle čl. 267 pouze soudy, na jejichž rozhodnutí, již podle vnitrostátního práva, nelze podat opravný prostředek. Dle judikatury C-283/81 CILFIT však ani tyto soudy poslední instance předběžnou otázku podat nemusejí, pokud jde o věc tak jasnou, že neponechává žádné pochybnosti o tom, jak ji vyřešit, nebo, že jde již o věc SDEU objasněnou v jiném rozsudku – tedy tzv. acte clair a acte éclairé.

Soudy nižších stupňů mají bezvýhradní povinnost obrátit se na SDEU s předběžnou otázkou v případech, kdy zpochybňují platnost aktu EU, nebo při odchýlení se od ustálené judikatury SDEU. Doporučení pro vnitrostátní soudy k řízením o předběžné otázce s praktickými informacemi je…