50
Veterinární asanace kadáverů zvířat v zájmovém chovu aneb hřbitov a krematorium pro zvířata
ThLic. Tomáš Kotrlý, Th.D.
Vládní návrh novely zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen "změna veterinárního zákona"), který byl v roce 2024 předložen Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky ( sněmovní tisk 710 ), poprvé zavádí zlidovělý pojem "hřbitov pro zvířata" v novém ustanovení § 39 písm. c) veterinárního zákona jako legislativní zkratku pro veterinární asanaci kadáverů zvířat v zájmovém chovu včetně koňovitých. Hřbitovem pro zvířata se pro účely veterinárního zákona a jeho prováděcích právních předpisů bude rozumět místo určené pro neškodné odstraňování kadáverů zvířat v zájmovém chovu zahrabáním.
Změna veterinárního zákona si činí nárok na systémové pojmosloví. V novém ustanovení § 39 písm. a) veterinárního zákona nalezneme druhou novou legislativní zkratku "krematorium pro zvířata", navzdory tomu, že frekventovanější veterinární asanace kadáverů zvířat v zájmovém chovu spalováním nebude, na rozdíl od hřbitova pro zvířata, podrobněji upravena vyhláškou.
NahoruStřet pojmů: pohřebiště versus hřbitov
V současné době není místo určené pro ukládání nebo spalování kadáverů zvířat v zájmovém chovu označeno žádnou legislativní zkratkou. Termín "hřbitov" nebo "krematorium" je v právním řádu České republiky používaný vždy jen ve spojení s pohřbíváním lidí. K výše uvedenému je vhodné doplnit bližší vysvětlení rozdílu mezi hřbitovem pro zvířata a hřbitovem pro lidi, mezi krematoriem pro zvířata a krematoriem pro lidi.
Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o pohřebnictví") a v návaznosti na něj i další právní předpisy používají namísto pojmu "hřbitov" méně religiózně zabarvený pojem "veřejné" nebo "neveřejné pohřebiště" – viz § 2 písm. f) a § 3 tohoto zákona. Slova "hřbitov" a "pohřebiště" jsou podle mého názoru v současné běžné mluvě stále synonyma označující místo nebo prostor trvalého pohřbení lidských pozůstatků nebo trvalého uložení lidských ostatků, zpopelněných či nezpopelněných. Nikoli však v odborné právní terminologii.
Od roku 2002, kdy se zaměnil pojem hřbitov zákonem o pohřebnictví na pojem pohřebiště, nebyly takto pojmově upraveny všechny zákony. Některým to trvalo 12 let. Porovnejme ustanovení § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění účinné od 1. 1. 2014: "Od daně z pozemků jsou osvobozeny pozemky, na nichž jsou zřízena veřejná a neveřejná pohřebiště podle zákona upravujícího pohřebnictví." s ustanovením § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění účinné do 31. 12. 2013: "Od daně z pozemků jsou osvobozeny pozemky, na nichž jsou zřízeny hřbitovy." Hřbitov pro zvířata by toto daňové zvýhodnění mít nemohl, i kdyby pojem hřbitov v zákoně o DPH zůstal beze změny do dnešních dnů. Zásadní rozdíl mezi "hřbitovem" a "hřbitovem pro zvířata" v právní terminologii zatím zůstává.
Hřbitov bez dalšího upřesnění je z pohledu etymologie přejímka starohornoněmecké složeniny frīthof (frīten "hájit, skrývat" + hof "dvůr"), kterou do podoby známé Jungmannovi a nám předkové přetvořili přikloněním ke slovesu (po)hřbieti, ve starší podobě hřésti (v 1. osobě přítomného času hřebu), odkazujícímu k (rekonstruovanému) praslovanskému *grebti (rýt, hrabat). Paradoxně by bylo vhodnější, kdyby zákon o pohřebnictví používal termín hřbitov a veterinární zákon pojem pohřebiště. Vždyť hřbitovy byly umisťované uvnitř osad kolem farních kostelů, pohanská pohřebiště v lesích a na polích.
NahoruStřet pojmů: zahraboviště versus hřbitov
Hřbitov pro zvířata sebou přináší riziko záměn významu pojmů, lidé ho snadno zamění za hřbitov pro lidi. Nabízí se otázka, proč předkladatel změny veterinárního zákona nepoužil namísto pojmu "hřbitov pro zvířata" odlidštěný pojem "zahraboviště pro zvířata". Pojem "zahraboviště" se ve veterinárním zákoně dlouhodobě vyskytuje, aniž by to koho asi pohoršovalo, stačilo by rozlišit "zahraboviště pro vedlejší živočišné produkty" a "zahraboviště pro zvířata".
Zahraboviště je nyní definováno veterinárním zákonem jako místo určené pro neškodné odstraňování vedlejších živočišných produktů, nikoli tedy pouze kadáverů zvířat. Jedná se o zařízení registrované podle nařízení Evropského parlamentu Rady (ES) č. 1069/2009 (dále jen "Nařízení"). Speciální veterinární a hygienické požadavky na tato zařízení veterinární zákon nestanoví.
Definice zájmového zvířete je uvedena v článku 3 odst. 8 Nařízení a zní: "zvířetem v zájmovém chovu se rozumí jakékoliv zvíře, které náleží k druhům, které jsou běžně živeny a drženy lidmi pro jiné než hospodářské účely, nikoliv však konzumovány". Zvířata náležící mezi druhy vyžadující zvláštní péči (viz přehled dle vyhlášky č. 451/2021 Sb., o ochraně druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči, účinné od 1. 1. 2022, zde ) nepatří mezi zvířata běžně živena a držena lidmi a nelze je tedy považovat za zvířata v zájmovém chovu. Navíc uhynulá zvířata vyžadující zvláštní péči jsou častokrát předmětem černého obchodu s částmi jejich těl. Úkol pro Statní veterinární správu nebude tedy vůbec jednoduchý. Kontrolovat, zda v krematoriu pro zvířata nebo na hřbitově pro zvířata nebyl nelegálně odstraněn typicky jedovatý plaz nebo dravý pták (rodu Aquila, Hieraaetus, Pithecophaga, Spizaetus, Harpia a Haliaetus), sova rodu Bubo či všechny druhy krokodýlů.
Citujme z důvodové zprávy: "Možnost zahrabání kadáveru zvířete v zájmovém chovu na hřbitově pro zvířata je pro mnoho lidí vhodným způsobem důstojného rozloučení se svým zvířetem, které by jinak muselo být neškodně odstraněno v asanačním podniku. V České republice funguje již několik hřbitovů pro zvířata, ale podmínky pro zahrabávání jejich kadáverů byly stanoveny až vyhláškou č. 210/2023 Sb. Všem provozovatelům jsou tak stanovena stejná, jasná a vymahatelná pravidla, při jejichž dodržení nebude ohroženo veřejné zdraví ani životní prostředí."
Na lidském hřbitově ovšem nadále nelze legálně zahrabat nespálené kadávery koňovitých ani jiných zvířat. Jednalo by se o přestupek nejen podle veterinárního zákona, ale i podle zákona o pohřebnictví. Na hřbitově pro zvířata bude muset být kadáver domácího mazlíčka po změně veterinárního zákona nikoli uložen do zvířecího hrobu, ale zahrabán do výkopu. Navržená změna prováděcí vyhlášky č. 210/2023 Sb., o kadáverech koňovitých a zvířat v zájmovém chovu, (dále jen "Vyhláška") používá u koňovitých také sloveso "zahrabat".
K čemu tedy zákonodárce vytváří novou legislativní zkratku, když obsah samotných umělých pojmů "krematorium" a "hřbitov" je lidskému krematoriu a hřbitovu diametrálně vzdálen? Legislativní zkratky "krematorium pro zvířata" a "hřbitov pro zvířata" jen otevírají Pandořinu skříňku různých občanských aktivit, kterým se zvýší šance na veřejnoprávní provoz krematoria a hřbitova pro zvířata se vším všudy: právo na dotace ke zřízení či provozu krematoria a hřbitova pro zvířata, právo na identifikaci popela, právo nájmu k hrobovému místu pro zvířata, právo dědit nájem hrobového místa pro zvířata, právo exhumace hrobového místa pro zvířata, právo řádné evidence kremace a hrobového místa pro zvířata, právo na tlecí dobu a pokojný klid pro kadávery zvířat "pohřbených" na hřbitově pro zvířata, právo na ochranná pásma pro krematoria a hřbitovy pro zvířata, aby nebyla rušena hlučným, prašným či dokonce nedůstojným provozem v okolí (hospoda, chov dobytka) apod.
Hřbitov pro zvířata zatím bude místem určeným výlučně pro neškodné odstraňování kadáverů zvířat v zájmovém chovu zahrabáním. Vzhledem k tomu, že čl. 19 odst. 1 písm. a) Nařízení umožňuje členským státům povolit neškodné odstranění zahrabáním zvířat v zájmovém chovu a koňovitých, zákon č. 166/1999 Sb. (veterinární zákon) v České republice povoluje tuto činnost pro chovatele v § 40a a pro provozovatele hřbitova ustanovením § 39c a § 41b. Pro tyto činnosti stanoví právní předpisy České republiky také konkrétní veterinární a hygienické požadavky – viz § 40a, § 41b veterinárního zákona a Vyhlášku.
Změna veterinárního zákona dále v ustanoveních § 39a a § 39c stanoví požadavky na vydání povolení k provozování krematoria a hřbitova pro zvířata, včetně procesní úpravy a požadavků na bezúhonnost žadatele o povolení, a v ustanovení § 41b základní veterinární a hygienické požadavky na provozování hřbitova pro zvířata.
Hřbitov pro nespálené kadávery zvířat v zájmovém chovu nebo krematorium pro zvířata lze v souladu s veterinárním zákonem (§ 41 odst. 3, po novele § 41b odst. 1) zřídit pouze po vyjádření krajského úřadu, obecního úřadu nebo újezdního úřadu, a to na místě:
a) které je dostatečně vzdáleno od míst, na nichž jsou chována hospodářská zvířata,
b) kde touto činností nebude narušováno životní prostředí.
Pouze při splnění těchto podmínek vydá krajská veterinární správa povolení k provozování hřbitova či krematoria pro zvířata, které je veterinárním zákonem vyžadováno. Neškodné odstranění kadáveru zvířete v zájmovém chovu zahrabáním na hřbitově pro zvířata bude zakázáno, půjde-li o kadáver zvířete
a) uhynulého nebo usmrceného z důvodu výskytu nebezpečné nákazy nebo
podezřelého z této nákazy,
b) náležejícího mezi přežvýkavce nebo prasatovité, nebo
c) náležejícího mezi druhy zvířat vyžadující zvláštní péči podle zvláštního právního
předpisu z třídy savců.
Exhumace zahrabaných kadáverů zvířat v zájmovém chovu na hřbitově pro zvířata
bude před uplynutím tlecí doby 5 let možná pouze v odůvodněných případech a se
souhlasem krajské veterinární správy.
NahoruNový pohled po dvou letech
Popelnicový hřbitov pro zvířata není zákonem upraven vůbec. Přesto mě zajímalo, jak se bude Státní veterinární správa stavět k otázce provozu veřejného pohřebiště v Plzni, na kterém v těchto dnech oficiálně vzniká nové oddělení pro spálené kadávery zvířat v zájmovém chovu.
Po písemné konzultaci se Státní veterinární správou a oddělením vnitřní legislativy Ministerstva zemědělství musím nejprve opravit své dva roky staré právní stanovisko, zveřejněné v rozhovoru pro nakladatelství Verlag Dashöfer ( Místo rozptylu a související problematika odpovědi odborníka na časté dotazy , 4. 8. 2022). Tehdy jsem byl přesvědčen, že cituji: "/.../ vyhláška č. 82/2014 Sb., o kadáverech zvířat v zájmovém chovu, se vztahuje na místo určené pro soustavné ukládání kadáverů zvířat v zájmovém chovu, zpravidla za účelem zisku, nikoli na mimořádné uložení jednoho zvířete během několika let".
Vycházel jsem z předmětu úpravy této již zrušené vyhlášky, který v § 1 odst. 1 písm. a) zněl: "Tato vyhláška upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie podrobnější veterinární a hygienické požadavky pro místo určené pro ukládání kadáverů zvířat v zájmovém chovu." Místo určené pro ukládání kadáverů zvířat v zájmovém chovu jsem si vyložil tak, že se jedná o místo, kde se soustavně (ukládání je vid nedokonavý, a navíc byl použitý u slova zvíře plurál) provozuje zvířecí hřbitov, tak jak ho běžně desítky let známe v každém kraji.
Dále jsem argumentoval tím, že podmínky pro pohřbení zvířecího mazlíčka tehdy přesně stanovil veterinární zákon, který je vždy právně silnější než tehdy platná vyhláška: "Nerozhodla-li Státní veterinární správa z nákazových důvodů jinak, může chovatel sám na vlastním pozemku neškodně odstranit kadáver zvířete v zájmovém chovu, pokud tento kadáver nepochází ze zvířete náležejícího mezi přežvýkavce nebo prasata, anebo ze zvířete nemocného nebezpečnou nákazou nebo podezřelého z této nákazy. Neškodným odstraněním se v tomto případě rozumí zahrabání na místě vhodném z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat a ochrany životního prostředí, a to do hloubky nejméně 80 cm s použitím dezinfekčních prostředků."
Veterinární zákon č. 166/1999 Sb. takto reguluje zahrabávání zvířat v zájmovém chovu chovatelem na vlastním pozemku v ustanovení § 40 odst. 4 veterinárního zákona. Po novelizaci zákona budou tyto podmínky zakotveny v § 40a veterinárního zákona. Viz konkrétní text ustanovení vyznačený kurzivou na konci článku.
Vyhláška č. 210/2023 Sb., o kadáverech koňovitých a zvířat v zájmovém chovu, se pak vztahuje skutečně jen na zahrabávání kadáverů koňovitých na vlastním pozemku chovatele. Pokud jde o koňovité, neškodné odstranění jejich kadáverů zahrabáním v České…
