13
Umístění provozovny pohřební služby
ThLic. Tomáš Kotrlý, ThD.
Podle § 6 odst. 4 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů platí, že chladicí a mrazicí zařízení zřízená v souladu s § 6 odst. 3 písm. a) zákona č. 256/2001 Sb. a místnost pro úpravu těla zemřelého zřízená v souladu s § 6 odst. 3 písm. c) zákona č. 256/2001 Sb. nesmějí být umístěny v prostorách a areálech zdravotnického zařízení nebo zařízení sociálních služeb.
V praxi mohou vyvstat otázky, jak lze vnímat pojmy prostory a areály zdravotnických zařízení nebo zařízení sociálních služeb pro účely zákona č. 256/2001 Sb. Předně je třeba z jazykového hlediska uvést, že pojmy "prostory a areály" jsou množným číslem od pojmů "prostor a areál", což z gramatického výkladu znamená, že pojem prostor zde není chápán jako prostředí, místo žádnými rozměry blíže neomezené, neohraničené, nevymezené, ale naopak jako místo omezené třemi rozměry. Provozovna pohřební služby umístěná pouze v jednom areálu nenaplňuje znaky zákonného omezení.
Nelze zůstat lhostejný také k obsahu pojmu "zdravotnické zařízení", který je definován v § 4 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o zdravotních službách" nebo "ZZS"), podle kterého se zdravotnickým zařízením rozumějí prostory určené pro poskytování zdravotních služeb. Zákon o zdravotních službách dále v § 2 odst. 1 ZZS definuje pojem "poskytovatel zdravotních služeb", jímž je fyzická nebo právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle tohoto zákona. Konečně v § 2 odst. 2 a 3 ZZS se stanoví, co se rozumí zdravotní službou. S ohledem na tento katalog zdravotních služeb podle § 2 odst. 2 a 3 ZZS je třeba mít na paměti, že typů zdravotních služeb, resp. poskytovatelů zdravotních služeb je pojmově velmi mnoho, počínaje praktickým nebo zubním lékařem přes lékárny a nemocnice až po ústav soudního lékařství.
Obdobně lze vymezit obsah pojmu "zařízení sociálních služeb" v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, který v § 34 taková zařízení vyjmenovává. Pro účely zákona o pohřebnictví však musíme za tato zařízení považovat pouze ta, ve kterých se běžně umírá. Těmi jsou pouze týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory a domovy se zvláštním režimem. V praxi se nejčastěji setkáváme s úmrtím v nemocnici, která se díky tomu pro provozovatele pohřebních služeb stává ze všech možných prostředí prostředím nejvíce lákavým pro porušení § 6 odst. 4 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví. Zařízení sociálních služeb nás proto nebude v rámci tohoto článku dále zajímat.
Zákon o pohřebnictví v předmětném § 6 odst. 4 zakazuje umístění chladicího a mrazicího zařízení a místnosti pro úpravu těla zemřelého v prostorách a areálech zdravotnického zařízení. Jak bylo naznačeno výše, vymezení prostor zdravotnického zařízení je obsahem § 4 odst. 1 ZZS, kdy za takové je třeba považovat výlučně "prostory určené pro poskytování zdravotních služeb". Jiné prostory než ty, ve kterých poskytovatel zdravotních služeb poskytuje zdravotní služby a které byly k tomuto účelu určeny, proto nelze podle našeho názoru považovat za prostory, na něž se vztahuje omezení podle § 6 odst. 4 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví.
1. Příklad: V administrativní budově o několika patrech a několika nebytových jednotkách se nachází ordinace zubního lékaře. Stomatolog jakožto poskytovatel zdravotních služeb má od vlastníka budovy pronajatu jednu nebytovou jednotku v budově, do které umístil svoji ordinaci a rovněž svoje sídlo. Jiné nebytové jednotky jsou v užívání jiných nájemců neposkytujících zdravotní služby. Prostorou zdravotnického zařízení ve smyslu zákona o pohřebnictví je tak pouze nebytová jednotka, kterou má zubní lékař pronajatu od vlastníka nemovitosti a ve které současně zdravotní služby poskytuje.
Oproti prostorám určeným pro poskytování zdravotních služeb je třeba pojem "areál zdravotnického zařízení" chápat jako obecné označení pro účelově vymezené prostory a plochy, které tvoří jeden funkční celek a které poskytovatel zdravotních služeb jako jeden funkční celek samostatně užívá. Z pohledu územního rozvoje lze areál definovat též jako "... soubor ploch, staveb a zařízení. Plocha areálu bývá z části zastavěná, z části volná pro založení zeleně, provozních prostranství, rezervních ploch pro rozšíření apod."
Areál zdravotnického zařízení proto z hlediska regulace zákonné úpravy zákona o pohřebnictví představuje jeden funkční celek, zpravidla viditelně ohraničený, který zdravotnické zařízení na základě vlastnického, nájemního nebo obdobného práva k nemovitostem tvořícím areál samostatně užívá a který jako celek plní funkci zdravotnického zařízení.
Podle důvodové zprávy k novele zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 954/0), ze dne 3. 11. 2016, byl předlohou změny § 6 odst. 4 zákona č. 256/2001 Sb. zákon č. 202/2015 Sb., kterým se měnil zákon č. 40/1995 Sb. (o regulaci reklamy) a zákon č. 256/2001 Sb. (o pohřebnictví), v němž je zakázáno šířit reklamu nejen v prostorách zdravotnického zařízení a zařízení sociálních služeb, ale i v jejich areálech. Nezákonné šíření reklamy provozovatele pohřební služby v areálech zdravotnického zařízení kontroluje krajský živnostenský úřad, nezákonné umístění chladicího a mrazicího zařízení zřízeného podle § 6 odst. 3 písm. a) a místnosti pro úpravu těla zemřelého zřízené podle § 6 odst. 3 písm. c).…
