36
Pohřebné jiných lidských pozůstatků
ThLic. Tomáš Kotrlý, Th.D.
V praxi v současné době nastávají případy, kdy v téměř totožných situacích jedni rodiče nárok na pohřebné mají a druzí ne. Rozdíl je dán odlišnou váhou plodu po potratu, odlišným týdnem gestace nebo odlišnou délkou tělíčka od hlavy k patě. Pokud je plod zvážen a hmotnost je stanovena na 502 g, pak se jedná o mrtvě narozené dítě, rodiče mohou vypravit pohřeb a mají nárok na pohřebné. Pokud je stanovena hmotnost 499 g, pak se jedná o plod po potratu, případně plod po umělém přerušení těhotenství, rodiče mohou vypravit pohřeb, nárok na pohřebné jim však nenáleží.
Domácí hospic Cesta domů pro takové rozlišení nenachází rozumný důvod a považuje je za nespravedlivé. Cílem článku je podpořit původní návrh domácího hospice Cesta domů ze dne 5. června 2022 a poslanecký návrh poslance Šimona Hellera ze dne 12. října 2022, aby byla z návrhu zrušena podmínka pro vyplácení pohřebného, byl-li potrat zdravotně indikován. Přestože jeho návrh byl Poslaneckou sněmovnou ve třetím čtení bez jakékoli rozpravy zamítnut (pro byli jen čtyři poslanci, 137 ze 156 se zdrželo), jde o návrh velmi dobře zdůvodněný, který by neměl zapadnout.
NahoruPojmy
Jinými lidskými pozůstatky se rozumí v souladu s § 2 písm. b) zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně jiných zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále také "PohřZ"), plod po potratu, včetně biologických zbytků potratu, není-li možné je od plodu oddělit, podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále také "ZZS"), pokud se do 96 hodin od potratu k plodu sjednal pohřeb podle § 5 a § 5a zákona č. 256/2001 Sb. Jiným lidským pozůstatkem je vždy plod po umělém přerušení těhotenství, a to i v případě, že nebylo provedeno ze zdravotních důvodů.
V návaznosti na uvedené ustanovení zákona o pohřebnictví pak platné znění § 91 ZZS stanoví, že "plody po potratu, které nebyly jako jiné lidské pozůstatky vydány k pohřbení postupem podle zákona o pohřebnictví, se zpopelňují v krematoriu odděleně od anatomicko-patologického odpadu, a to na základě smlouvy uzavřené mezi poskytovatelem a provozovatelem krematoria". Ze zákona o zdravotních službách a zákona o pohřebnictví tedy jednoznačně vyplývá, že plod po potratu ve smyslu § 82 odst. 2 ZZS lze vydat k pohřbení. Pokud není vydán k pohřbení, pak se hromadně zpopelňuje v krematoriu, nikoli ve spalovně nemocnice, a to vždy odděleně od jiného zdravotnického odpadu.
Pohřebné pro neonatální děti je jednorázová peněžitá dávka spadající do subsystému sociálního zaopatření, tj. státní sociální podpory, jejímž příjemcem nemůže být právnická osoba. Nehrozí zneužití různými aktivisty, protože musí jít navíc o fyzickou osobu blízkou rodičům, kteří o dítě přišli. Dávka pohřebného je poskytována nezávisle na výši příjmu osoby, která je k ní oprávněna. Výše pohřebného je dlouhodobě neměnná, k roku 2022 se jedná o 5 000 Kč. Pohřebné poskytují krajské pobočky Úřadu práce ČR. Dávka je koncipovaná jako příspěvek na úhradu nákladů spojených s vypravením pohřbu, tj. nárok vzniká až s faktickým vypravením pohřbu, nikoli se samotným právem pohřeb vypravit. Není-li jasné, kdo pohřeb vypravil, náleží tato dávka jen jednou, a to osobě, která uplatní nárok na dávku jako první v souladu s § 47 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o státní sociální podpoře).
Pro rozebíranou problematiku je relevantní, že nárok na pohřebné dle stávající právní úpravy (která je stará deset let) již má ten, kdo vypravil pohřeb mrtvě narozenému dítěti. Ustanovení § 47 odst. 3 zákona o státní sociální podpoře uvádí, že podmínka trvalého pobytu na území České republiky se nezjišťuje, jedná-li se o dítě mrtvě narozené. Terminologie tohoto ustanovení koresponduje s terminologií zákona o zdravotních službách a zákona o pohřebnictví a je zřejmé, že nárok na pohřebné mají rodiče pouze v případě fetálního úmrtí s hmotností plodu nad 500 g, případně jedná-li se o těhotenství delší než 22 týdnů.
Definici mrtvě narozeného dítěte přitom dovozuji nejen z § 82 odst. 2 ZZS, který definuje plod po potratu, ale také z vyhlášky o Listu o prohlídce zemřelého. Plodem po potratu se dle uvedeného rozumí plod, který po úplném vypuzení nebo vynětí z matčina těla neprojevuje ani jednu ze známek života a jeho porodní hmotnost je nižší než 500 g, případně nelze-li jeho hmotnost zjistit, bylo-li těhotenství kratší než 22 týdnů. Logickým argumentem per eliminationem se pak plod, který nespadá pod definici vymezenou § 82 odst. 2 ZZS, označuje za mrtvě narozené dítě. Jinými slovy, fetální úmrtí s hmotností do 499 g se považují za plod po potratu, fetální úmrtí s hmotností 500 g a vyšší se určuje za mrtvě narozené / mrtvorozené dítě. A vyhláška o Listu o prohlídce zemřelého k tomu dodává, nelze-li délku těhotenství určit, má být plod "nejméně 25 cm dlouhý, a to od temene hlavy k patě".
Citujme poslankyni zpravodajku Pavlu Golasowskou, jak návrh nešťastně okomentovala při návrhu procedury, aniž by si byla vědoma terminologického přešlapu: "Za šesté budeme hlasovat pozměňovací návrh poslance Šimona Hellera pod písmenem B, kdy nárok na pohřebné má osoba, která vypravila pohřeb plodu po potratu nebo plodu po umělém přerušení těhotenství." Existuje přece jen jeden plod, a to plod lidský, pro účel pohřbívání je nazván "jiný lidský pozůstatek". Poslanci pochopili návrh svého kolegy Hellera podle mého názoru jako změnu obecně protipotratovou, zalekli se možného zneužití dávky různými pro-life organizacemi, které by děti začaly za státní peníze systémově pohřbívat, což je hluboké neporozumění.
NahoruObecné shrnutí původního návrhu
Oceňuji legislativní návrh Ministerstva práce a sociálních věcí, potažmo celé vlády, která hodlá od 1. prosince 2022 zavést dávku pohřebného i u plodů po potratu. Pátou část novely zákona, kterým se mění zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen "novela"), však vláda pojala zbytečně úzkoprse namísto očekávané štědrosti, která se v takto citlivých lidskoprávních otázkách logicky očekává.
Analýzu současné legislativy týkající se nároku na pohřebné a návrh změny vypracovala pro hospic Cesta domů Barbora Steinlauf. Jejím cílem bylo rozšíření nároku na pohřebné pro rodiče, kteří se rozhodnou pohřbít plod po potratu nebo plod po umělém přerušení těhotenství. Pro účely obhajoby návrhu legislativní změny zákona o státní sociální podpoře nebylo výše popsané terminologické rozlišení jednotlivých typů fetálních úmrtí (tj. to, zda se jedná o plod po potratu, plod po umělém přerušení těhotenství, nebo mrtvě narozené dítě) relevantní. Toto původně navrhované znění novely totiž navazovalo na ustanovení zákona č. 256/2001 Sb. Ten v § 5a garantuje právo rodičů na vydání jiných lidských pozůstatků, tj. plodů po potratu a plodů po umělém přerušení těhotenství, k pohřbení.
Aniž bych o tomto původním návrhu Cesty domů věděl, požadoval jsem v rámci vnějšího připomínkového řízení za Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen "MMR") jak písemně, tak telefonicky odstranit z předlohy novely, předkládané Ministerstvem práce a sociálních věcí (dále také "MPSV"), vedlejší větu: "v případě, že bylo provedeno ze zdravotních důvodů postupem podle zvláštního právního předpisu"; nebo technicky legislativně ještě lépe chtěl jsem, aby celé písmeno c) předkladatel nahradil jeho zcela novým zněním: "c) jinému lidskému pozůstatku podle zákona o pohřebnictví".
V důvodové zprávě předkladatele nebylo vysvětleno, proč nelze pohřebné vyplatit i tomu, kdo pohřbí plod po umělém ukončení těhotenství, které nebylo zdravotně indikováno. Svou připomínku jsem zdůvodnil tak, že plod přece nemůže za to, že byl potracen na základě pouhého přání pacientky. Navíc vypravitelem pohřbu jiného lidského pozůstatku může být kdokoli, nejen pacientka, rodič, ale i prarodič či sourozenec, osoba ze sousedství apod. Vládou schválený návrh zcela opomíjí, že smyslem podpory státu v podobě nároku na pohřebné je ochrana jiných lidských pozůstatků a pietní zacházení s nimi. Stát svým neuváženým návrhem nevyplatit pohřebné za pohřbené plody potracené svévolně na pouhé přání pacientky dává najevo, že k jiným lidským pozůstatkům přistupuje stejně jako k věcem, že jim nepřiznává zvláštní hodnotu, a že nemá proto zájem motivovat pozůstalé rodiče, aby i jiné lidské pozůstatky pohřbili.
V tisku se začaly objevovat komentáře k připravované novele. Jeden příklad za všechny: "Pohřebné dosud existovalo pouze pro mrtvě narozené dítě vážící více než půl kila. Novela tuto definici rozšiřuje na dobu kdykoli po 12. týdnu těhotenství, bez ohledu na hmotnost," uvedla lékařka a předsedkyně Sekce dětské paliativní péče z České společnosti paliativní medicíny Mahulena Exnerová. Nikde jsem však v textu novely nenašel pasáž, v níž by byl uvedený údaj o 12. týdnu těhotenství. Velkou naději ve mně vzbudilo druhé čtení vládního návrhu novely v Poslanecké sněmovně, zejména písemný pozměňovací návrh poslance Šimona Hellera.
NahoruPozměňovací návrh poslance Šimona Hellera
Pozměňovací návrh poslance Šimona Hellera k novele (tisk 291), který byl přednesen ve druhém čtení dne 12. října 2022, č. SD 1417, zněl zcela totožně jako ten z pera MMR, tedy takto:
"V čl. III v § 47 (zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., zákona č. 261/2007 Sb. a zákona č. 366/2011 Sb.,) v odst. 1 písm. c) se slova ,v případě, že bylo provedeno ze zdravotních důvodů postupem podle zákona o umělém přerušení těhotenství, a‚ zrušují."
Výbor pro sociální politiku vydal usnesení garančního výboru, které bylo 19. října 2022 doručeno poslancům jako sněmovní tisk 291/3. V tomto usnesení se dozvídáme, že garanční výbor k tomuto předloženému návrhu poslanec Hellera žádná stanoviska nezaujal. Pozměňovací návrh poslance Šimona Hellera si přitom o stanovisko přímo žádá.
Jak už bylo zmíněno, zákon o státní sociální podpoře prozatím přiznává nárok na pohřebné pouze rodičům mrtvě narozených dětí, tj. v situaci, kdy došlo ke spontánnímu potratu a mrtvě narozený plod vážil více než 500 gramů nebo byl starší 22 týdnů. Tato omezení stanovuje přesto, že zákon o pohřebnictví možnost vypravit pohřeb garantuje také rodičům plodu po potratu (tj. plodu s porodní váhou nižší než 500 gramů nebo se stářím nižším než 22 týdnů) nebo plodu po umělém přerušení těhotenství, a to zcela rovně, bez rozdílu.
Dle navrhovatele Hellera neexistuje obhajitelný důvod pro to, aby zákon o státní sociální podpoře přistupoval k rodičům po ztrátě v dřívějších fázích těhotenství jinak než k rodičům po ztrátě v pozdějších fázích těhotenství. Ztráta dítěte (plodu) může být rodiči po ztrátě ve 12. týdnu (nebo i dříve) vnímána stejně bolestně jako rodiči po ztrátě po 12. týdnu. Totéž platí pro rodiče po ztrátě, k níž došlo v souvislosti s umělým přerušením těhotenství. To je sice výchozí bod, ale k jiné otázce; do důvodové zprávy k jeho pozměňovacímu návrhu nepatří. Zákon o státní sociální podpoře neupravuje právo na pohřeb, na projevy truchlení u plodu jakkoli starého, ale stanoví podmínky pro výplatu pohřebného. A to je zásadní rozdíl. Vládní návrh novely nemůže vycházet z hypotézy, že rodiče plodu po umělém přerušení těhotenství v období do 12. týdne těhotenství z důvodu absence dávky nebudou, nebo dokonce nesmějí pociťovat ztrátu, nebudou, nebo dokonce nesmějí truchlit a nepotřebují, nebo dokonce nesmějí mít potřebu vyrovnat se se ztrátou také prostřednictvím vypravení pohřbu. V pohřbu jim nikdo nebrání. Právní úprava dávky pohřebného nemá s tímto východiskem proto nic společného, patří do jiného zákona.
Zákon o pohřebnictví už pět let vnímá, že i rodiče, resp. ženy, které podstoupí umělé přerušení těhotenství v období do 12. týdne těhotenství z jiných než zdravotních důvodů, mohou ztrátu také vnímat bolestně a mohou mít pro takové rozhodnutí jiný než zdravotní, avšak o nic méně závažný důvod. Podle Hellera: "Vládou schválený návrh do regulace znovu vnáší prvek, který vymezuje různé kategorie ztráty dítěte (plodu) a tím i různé kategorie pozůstalých rodičů. Opět tak činí přesto, že zákon o pohřebnictví nadále ke všem pozůstalým rodičům přistupuje stejně."
Zákon o pohřebnictví skutečně individuální okolnosti či motivace rozhodnutí rodičů zvolit potrat nezohledňuje, a tím ani nezpochybňuje. Je však podle mého názoru zcela legitimní, aby nárok na pohřebné za potrat byl z ekonomických důvodů vládou omezen. Předkladatel to však musí takto ve svém návrhu pro poslance zdůvodnit a…
