35
Místo rozptylu a související problematika – odpovědi odborníka na časté dotazy
ThLic. Tomáš Kotrlý, Th.D.
NahoruMístem rozptylu může být i les či louka, zachovat důstojnost a ohleduplnost je zásadní
Hřbitovy nejsou dnes už jediným místem posledního odpočinku. Na přání zesnulého a jeho blízkých lze zpopelněné lidské ostatky rozsypat i v přírodě. Jak postupovat, abychom dodrželi zákon i etická pravidla? Můžeme uložit domácího mazlíčka do země na své zahradě? Na tyto a další otázky odpovídá Tomáš Kotrlý, poradce pro pozůstalé.
Jak na nakládání s lidskými ostatky pohlíží zákon?
Nejprve bych zdůraznil, že mrtvá lidská těla mají být od počátku přijetí křesťanství v českých zemích pohřbena na místě k tomu trvale určeném, tedy na pohřebišti. Zpopelněné ostatky si zaslouží být trvale uloženy na stejně důstojném místě. Nestačí jen znalost pozitivního práva a pouze jediného právního předpisu. Zákon o pohřebnictví totiž neupravuje postup, jak důstojně uložit urnu se zpopelněnými ostatky v domácnosti například do vitríny a zcela abstrahuje od problematiky důstojného rozptylu popela mimo pohřebiště. Nepomůže nám ani občanský zákoník, který velmi obecně zakazuje naložit se zpopelněnými lidskými ostatky nedůstojným způsobem. V případě žaloby na porušení tohoto zákazu rozhodují o satisfakci, zpravidla morální, zásadně občanskoprávní soudy. Lze také využít žalobu na ochranu postmortální ochrany osobnosti. Judikatura je v této postfunerální oblasti zásadní, ovšem zatím nedostatečná.
Lze tyto spory řešit i přestupkovým řízením ve snaze vyhnout se drahým a vleklým soudním řízením?
Čistě teoreticky to možné je, protože v zákoně o pohřebnictví se také zakazuje zacházet s lidskými ostatky způsobem dotýkajícím se důstojnosti zemřelého nebo mravního cítění veřejnosti. Přestupkové řízení zahajuje obec s fyzickou osobou, která se přestupku dopustila. Rozhodnutí přestupkových komisí však nejsou zveřejňována, chybí nám jakákoli ustálená rozhodovací praxe. Z vlastní zkušenosti vím, že přestupek v této tak citlivé oblasti nebývá přestupkovou komisí ani projednán, zpravidla z obavy předsedy komise před velkým neznámem, co je ještě pietní a co již nikoli.
Zrovna jedno takové řízení jsem zažil osobně v roli svědka. Probíhá již několik let s bývalým provozovatelem krematoria v Ústí nad Labem, který je podezřelý z toho, že v roce 2019 uložil v igelitových pytlích 800 kg lidského popela na zahradu své příbuzné. Jím řízená firma již pravomocně obviněna za tento přestupek byla a pokutu uhradila bez zbytečných průtahů, on jako fyzická osoba je však dosud nevinný. Jestliže je jako provozovatel krematoria vinen tím, že zacházel s lidskými pozůstatky hanebně, když je namísto řádného zpopelňování pouze spaloval a neuložil je důstojným způsobem, pak nechápu, proč je jako fyzická osoba dosud bez viny. Policie ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj přitom doložily jeho vlastní přiznání, že vše prováděl svýma rukama.
Velmi zde záleží na autoritě a angažovanosti orgánu, který přestupkové řízení vede. V tomto případu se jedná o Úřad městského obvodu Střekov v Ústí nad Labem. Není-li tento konkrétní úřad z vnějšku nucen, může řízení trvat stejně dlouho jako soudní proces. Nezastupitelnou roli v rychlosti jakéhokoli řízení hraje veřejnost, zvláště ta dotčená, tedy pozůstalí. Jsou-li k případu lhostejní, přestupkový orgán není veřejným míněním nucen k jakékoli přílišné aktivitě.
S jakými úskalími je třeba počítat při rozsypání popela mimo pohřebiště z výšky pomocí dronů?
Některé pohřební služby v tomto, doufejme přechodném, módním výstřelku, vidí dobrý byznys. Já osobně podobné aktivity rozhodně nepodporuji. Popel si zaslouží manuální nakládání a jeho rozptyl vyžaduje pokleknutí nad trávník či vodní hladinu, aby nedošlo ke kontaminaci míst, která si nepřejeme lidskými ostatky zasáhnout. Jiné nakládání s obsahem urny je nepietní až pobuřující, a navíc má horší dopad na bezpečnost a životní prostředí. Lidský popel obsahuje množství drobných úlomků kostí, fosfáty a jiné škodlivé látky.
Propagátoři rozptylu z dronů či letadel tvrdí, že jde o rozptyl do ovzduší, není to však pravda. Zpopelněné ostatky stejně jako popílek z komínů nikdy ve vzduchu trvale nezůstanou. Není možné zvolit přesné místo dopadu, vždy dosednou na zem nebo do toků, a to zcela jistě bez souhlasu jejich majitelů.
Pozůstalí, kteří se rozhodnou rozsypat popel v lese, na břehu řeky či přímo do ní, na louce nebo v parku, zkrátka v místech, která zemřelý za svého života miloval, si musejí být jisti, že si něco takového zemřelý přál výslovně, a že s tímto postupem souhlasili, opět výslovně, skutečně všichni jemu blízcí. Navíc si vypravitelé takových pietních aktů často neuvědomují, že porušují, jsou-li pokřtěni, i církevní pravidla. Římskokatolická církev ve své Instrukci Ad resurgendum cum Christo z roku…
