44
K exhumacím v rámci pátrání po osobách
ThLic. Tomáš Kotrlý, Th.D.
Níže se seznámíte s návrhem metodického doporučení z oblasti pohřebnictví, který na vyžádání a pro potřeby Policie České republiky, ve spolupráci s Policejním prezidiem České republiky, vytvořil autor článku koncem roku 2023.
NahoruÚvod
V rámci prováděné metodické činnosti v oblasti pátrání po totožnosti zemřelých osob neznámé totožnosti dle § 68 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, bylo Policejním prezidiem České republiky zjištěno, že v ojedinělých případech vyvstala potřeba exhumace lidských ostatků z důvodu získání biologického materiálu k vytvoření DNA profilu a jeho porovnání s profily DNA dalších osob za účelem zjištění nebo potvrzení totožnosti zemřelé osoby.
NahoruRodný list metodiky
Pplk. Lubomír Záliger, rada Policejního prezidia České republiky, úřadu služby kriminální policie a vyšetřování, odbor pátrání, se v dubnu roku 2022 s žádostí o pomoc telefonicky i písemně obrátil na tvůrce článku. Potřeboval vytvořit návod, jak postupovat v následující situaci:
"V roce 1998 bylo nalezeno tělo mrtvého muže. Protože se nepodařilo zjistit jeho totožnost, byl pohřben jako mrtvola neznámé totožnosti do samostatného hrobu na pohřebišti Praha-Ďáblice. Policie aktivně pátrá po totožnosti neznámé mrtvoly po dobu 20 let od jejího nálezu. Po uplynutí 20 let je záznam přesunut do archivu, kde bude k dispozici dalších 80 let. Před přesunutím záznamu do archivu je prováděna celková revize případu a pátracího svazku (všech shromážděných informací a písemností). Při revizi tohoto případu bylo zjištěno, že DNA není k dispozici, nebylo zajištěno. DNA je používáno k porovnání s DNA dalších osob za účelem zjištění totožnosti neznámé mrtvoly a je to v současnosti jedna z velmi efektivních metod ztotožnění. Aby bylo možné DNA vytvořit, byla zvažována exhumace těla z hrobu. Při tom byl zjištěn údajný problém v platné legislativě, protože dle názoru policistů provádějících pátrání, lze exhumaci provést pouze za podmínek uvedených v § 22 odst. 5 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pohřebnictví), čili jen v rámci trestního řízení a po nařízení předsedy senátu nebo státního zástupce. V případě zjišťování totožnosti neznámé mrtvoly však trestní řízení není v drtivé většině vedeno, resp. je vedeno pouze na začátku případu z důvodů vyloučení násilného úmrtí nebo účasti jiné osoby na úmrtí, a tudíž nelze tento institut použít."
Vyvolat právní situaci a formálně zahájit úkony trestního řízení pro fiktivní trestný čin jen proto, aby bylo možné soudní nařízení k exhumaci pro provozovatele veřejného pohřebiště získat, není Policejním prezidiem České republiky vnímáno jako žádoucí a správný postup. Na druhé straně, překročil by státní zástupce své pravomoci, kdyby žádosti Policie České republiky vyšel vstříc a soudní exhumaci nařídil i z jiných než trestně právních důvodů?
První, co pplk. Záligerovi na jeho dotaz autor zmínil, byl jeho osobní názor, že exhumaci lze v případě zajištění biologického vzorku pro vytvoření DNA za účelem zjištění totožnosti provést sice bez vedení trestního řízení, tj. bez nařízení soudní exhumace předsedou senátu nebo státního zástupce, bylo by však efektivnější považovat i tuto exhumaci za exhumaci soudní, která bude realizována v rámci trestního řádu. Jinak bude nutné z hlediska pohřebnictví přijmout několik technických omezení a naplnit zákonné podmínky, které i navzdory jejich splnění nemusí stačit k povolení exhumace příslušným orgánem veřejné moci.
NahoruVýchodiska metodiky
Na žádnou exhumaci, ani kvůli odebrání vzorku DNA, není absolutní nárok, protože účelem zřízení veřejného pohřebiště a cílem provozovatele pohřebiště je zachovat veřejný pořádek, zajistit všem zemřelým důstojnou památku. Takový cíl může být v rámci principu proporcionality postaven výše než získání důkazů kvůli pátrání po zemřelé osobě, které nemusí být ani po provedené exhumaci vůbec úspěšné. Hrob nechť zůstane v pokojném stavu a nebude se zbytečně otevírat. Důstojnost památky na zemřelého nesmí být nikým zbytečně narušena.
Klíčový je v této problematice rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ze dne 17. 1. 2006, Elli Poluhas Dödsbo, č. 61564/00, který potvrdil švédský zákaz přemístění urny do jiné urnové schránky. Zásadní právní rozdíl oproti Švédsku spočívá v České republice v tom, že o exhumaci lidských ostatků rozhoduje sekulární orgán obce. ESLP v tomto případě kladl na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod větší důraz na ochranu "soukromého života" ve smyslu "nerušení pokojného stavu zemřelých", zatímco u "rodinného života" ve smyslu "právo vdovy na přemístění urny svého muže" ponechal mnohem větší prostor pro uvážení zájmů společnosti jako celku proti individuálnímu právu jednotlivce. To platí o to více, pokud je ve hře ochrana morálky a posvátnosti hřbitova, což je legitimní cíl, u něhož ovšem panuje mezi smluvními stranami patrně nejmenší shoda.
V našem předmětu bádání lze pojem "rodinný život" zaměnit za "identifikaci těla zemřelého". Je ztotožnění několik let pohřbeného těla, u něhož se nedopatřením neodebral vzorek DNA před pohřbením, službou ve veřejném zájmu natolik důležitou, že kvůli tomu musí být část jeho těla vyzdvihnuta z hrobu?
Bez hlubší analýzy problému a bez osobní diskuse, která nakonec proběhla dne 13. prosince 2023, a to i za přítomnosti náměstka úřadu služby kriminální policie a vyšetřování, plk. Ing. Luďka Švamberka, by nebyl zde prezentovaný společný návrh metodiky Policie České republiky a Ministerstva pro místní rozvoj k exhumacím v rámci pátrání po osobách komplexně nikdy dokončen. Níže překládá autor návrh, který odeslal pplk. Záligerovi jako podklad pro další řízení v rámci jeho úřadu. V žádném případě se nejedná o dokument, který by byl nakonec Policií České republiky schválen a interně zveřejněn.
NahoruNávrh metodiky
Provést exhumaci podle § 22 odst. 5 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o pohřebnictví“), není možné, neboť v uvedeném ustanovení je uvedeno, že lidské ostatky mohou být exhumovány “nařídí-li exhumaci v trestním řízení předseda senátu nebo státní zástupce“. Vyvolat právní situaci, resp. formálně zahájit úkony trestního řízení pro fiktivní trestný čin jen proto, aby bylo možné nařízení k exhumaci získat, není vnímáno jako žádoucí a správný postup.
Konzultací s Ministerstvem pro místní rozvoj, do jehož kompetence spadá problematika pohřebnictví, bylo na základě osobní konzultace připuštěno, že o exhumaci lze požádat…
