Jiná obdobná schránka smí do osobního vozidla a mělkého hrobu - II. díl

52

Jiná obdobná schránka smí do osobního vozidla a mělkého hrobu – II. díl

ThLic. Tomáš Kotrlý, Th.D.

 NahoruÚvod

V první části textu je prezentována strategie, kterou zájmové skupiny v pohřebnictví používaly k prosazení svých zájmů u veřejných činitelů. K dosažení úspěchu bylo pro zapsané spolky v pohřebnictví užitečné situovat svůj požadavek do perspektivy veřejného zájmu. Už na začátku legislativního procesu velké změny zákona o pohřebnictví probíhaly konzultace pod mediálním tlakem, v průběhu druhého čtení v Poslanecké sněmovně hekticky během jediného dne, kdy se logicky udělaly chyby. Navzdory všemu se ukázalo, jak je důležité udržovat stálý kontakt s rozhodovateli a vždy upřednostňovat kooperaci před nátlakem.

Nejen z technické definice vyplývá, že rakev sestává minimálně ze dvou částí a má vícero účelů. Nyní přejdeme od lehkého politického a technicistního tématu k hlubšímu pochopení právní problematiky použití rakve a jiné obdobné schránky.

 NahoruLegální rakev

V souladu s citovaným ustanovením § 2 písm. k) zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví musí být konečná rakev vždy pevně zavřená. Víko konečné rakve musí být tedy se spodním dílem vhodně spojeno a vyrobeno tak, aby zákonná povinnost uvedená ve výše uvedeném ustanovení byla dodržena. Ve spodní části (dno, tělo) jsou lidské pozůstatky uloženy a horní částí (víko) jsou lidské pozůstatky zakryty. Pevným spojením těchto dvou částí obvyklým spojovacím materiálem (ideálně vruty) vzniká konečná rakev.

Tyto informace mají provozovatelé pohřebních služeb k dispozici od roku 2018 jak na internetových stránkách MMR a blížeji zde , tak o rok později v již zmíněném článku v poznámce 2. Na upřesnění sousloví "pevně uzavřená rakev", uvedeného v zákoně o pohřebnictví bez bližších podrobností, se spolu s Ministerstvem pro místní rozvoj podílely krajské hygienické stanice a zájmová sdružení v pohřebnictví (Asociace soukromých pohřebních služeb v ČR, z. s., Sdružení pohřebnictví v ČR, z. s., a Unie pohřebních služeb, z. s.). Citujme závěr článku z časopisu Moderní obec (8/2019) na s. 57: "MMR považuje za nejdůležitější, aby spojení horního a dolního dílu rakve vždy tvořilo zámek, který omezí pohyb dílů rakve ve směru podélném a příčném. Pevnost zámku by měla být pouze doplněna o pevné, ale rozebíratelné, spojení spodního a horního dílu rakve."

V momentě, kdy je dokončeno zaopatření, musejí být lidské pozůstatky uloženy do rakve, kterou vybral vypravitel pohřbu, aby s nimi nebylo již zbytečně manipulováno. Zaopatřené lidské pozůstatky jsou pak uloženy v rakvi v chladicím, popř. mrazicím zařízení až do převozu k pohřbení. Nejpozději před převozem k pohřbení musejí být obě části rakve pevně spojeny v konečnou rakev. Mluvíme zde o lidských pozůstatcích, které nejsou v pokročilém rozkladu nebo nakažené vysoce nakažlivou chorobou. Ty musejí být vždy uloženy v souladu s § 8 odst. 1 písm. b) v transportním vaku a rovnou v konečné rakvi.

Ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona o pohřebnictví výše uvedené komplikuje, když uvádí: "Provozovatel pohřební služby je povinen zajistit při převozech na místo pohřbení nebo při vystavení těla zemřelého jeho (...) uložení v konečné rakvi; v ostatních případech mohou být uloženy i do rakve transportní nebo do transportního vaku." Z názvu ustanovení "Přeprava lidských pozůstatků a lidských ostatků" a z rozhodovací praxe správního orgánu Ministerstva pro místní rozvoj vyplývá, že "ostatní případy", uvedené za středníkem, se vztahují pouze na přepravu lidských pozůstatků a lidských ostatků v pohřebních vozidlech, nikoli na jejich přechodné uložení do povinně nemovitého technického zařízení, do tzv. umrlčích komor či márnic.¹

Druhou možností je uložení jiných lidských pozůstatků do pohřebního vozidla nebo do chladicího zařízení pohřební služby namísto v rakvi v "jiné obdobné schránce", která již nemusí být pevně uzavíratelná ani nemusí být složena ze dvou dílů. Je třeba ovšem důsledně dbát na to, aby i v těchto schránkách byly jiné lidské pozůstatky zakryty tak, aby z nich nebylo nic na první pohled viditelné, a to ideálně tak, aby se jich (svrchní) kryt, je-li vyroben z pevného materiálu, nedotýkal (neopíral se o ně). Použití různých papírových obalů, proutěných košíků, plastových nádob, či dokonce pouhých igelitových tašek je nepřístupné. Na druhé straně jsem toho názoru, že "jiná obdobná schránka" obsahující "jiný lidský pozůstatek" smí být převážena v jiném než pohřebním vozidle, který nesplňuje náležitosti požadované v § 9 odst. 1 zákona o pohřebnictví, je však důstojný a nepohoršuje veřejnost. Převoz lze uskutečnit soukromým osobním vozidlem nebo v případě provozovatele pohřební služby v souladu s § 9 odst. 1 zákona o pohřebnictví, dle kterého je možná přeprava lidských pozůstatků (nikoli jiných lidských pozůstatků) po pozemních komunikacích jen ve vozidlech zvláštního určení.

Ačkoli by se na první pohled mohlo zdát, že jde o nepodstatnou záležitost, zjištění kontrolorů napříč státní správou svědčí o opaku. Obdobně jako pevně uzavíratelná urna je i pevně zavřená rakev právem zemřelého na respekt k jeho důstojnosti, tj. na neotevírání rakve, urny a hrobu a na pietní uložení do konečné rakve.

Zveřejněné rozhodnutí o přestupku č. j.  MMR-60874/2023-31 ze dne 27. září 2023 na internetových stránkách Ministerstva pro místní rozvoj upozorňuje od roku 2023 všechny pohřební služby na etický aspekt nedostatečně zahalených těl zemřelých: "Do márnice má přístup nejen personál provozovatele pohřební služby, ale i jiní provozovatelé nebo např. údržba či úklid. V případě nehody, havárie či živelní pohromy nelze vyloučit, že v márnici budou zasahovat např. členové Hasičského záchranného sboru ČR či Policie ČR apod. Zejména kvůli identifikaci mohou do márnice kdykoli přijít vypravitelé pohřbu a jimi pověřené osoby z pozůstalé rodiny. Pohledům všech těchto osob tak mohou být vystavena nedostatečně zakrytá těla zemřelých. Zemřelí mají ,právo‚ na ochranu své intimity i v márnici. Zákon o pohřebnictví je chrání před bezúčelnými pohledy veřejnosti. To platí i pro chladicí zařízení poskytovatelů zdravotních služeb."

 NahoruSkutková podstata přestupku

Z výše uvedeného pravomocného rozsudku č. j. 8 A 134/2023-51 Městského soudu v Praze vyplývá, že provozovatel pohřební služby, který přechodně uchovává lidské pozůstatky, jiné lidské pozůstatky, plody po potratu a anatomicko-patologický odpad ve své provozovně, i když jsou tyto pozůstatky právě přivezeny z místa úmrtí ve vaku nebo řádně zahaleny látkou (příkrov na vak), či dokonce oblečeny, upraveny a dekorovány k pohřbu, mimo

• rakev nebo

• jinou obdobnou schránku,

tj. typicky ve spodní části rakve, tak činí v rozporu se zákonem a hrozí mu trest napomenutí nebo pokuta.

Zákon o pohřebnictví ve zde popisované kazuistice odlišuje dvě skutkové podstaty. Přestupku se dopustí takový provozovatel pohřební služby, který v rozporu s § 7 odst. 1 písm. a) nepoužije k ukládání lidských pozůstatků do pohřebního vozidla nebo do chladicího nebo mrazicího zařízení rakev, a dále, pokud ji nepoužije v rozporu s § 27 odst. 2 písm. b) zákona mimo chladicí nebo mrazicí zařízení (typicky ponechá tělo ve vaku na zemi před ústavem soudního lékařství z důvodu jeho nečekaného uzavření), nikoli však během transportu, kdy smí použít namísto rakve transportní nosítka (viz § 9 odst. 1 zákona o pohřebnictví).

O těchto přestupcích rozhoduje Ministerstvo pro místní rozvoj. Tento požadavek směřuje k situaci, kdy lidské pozůstatky ještě nejsou uloženy do konečné rakve, a jsou tedy uloženy v prostorách provozovatele pohřební služby. Není tedy přípustné přechodně uložit lidské pozůstatky jinam než do rakve. Jedná se o to, aby bylo zajištěno pietní a důstojné ukládání lidských pozůstatků, a tedy bylo vyloučeno zacházení s lidskými pozůstatky takovým způsobem, který by se dotýkal důstojnosti zemřelého nebo mravního cítění veřejnosti. Důvodová zpráva k tomu doslovně uvádí: "Navrhuje se, aby provozovatel pohřební služby k přechodnému uložení lidského pozůstatku použil vždy rakev, ať už transportní nebo konečnou, tj. zakazuje se uložit lidský pozůstatek do chladicího nebo mrazicího zařízení bez předchozího uložení do rakve."²

Jiného přestupku se dopustí ten provozovatel pohřební služby, který do chladicího nebo mrazicího zařízení neuloží lidské pozůstatky v rakvi nebo v jiné obdobné schránce podle § 7 odst. 1 písm. f) zákona o pohřebnictví, což je skutková podstata přestupku podle § 27 odst. 2 písm. e) téhož zákona o pohřebnictví. O tomto přestupku rozhoduje krajská hygienická stanice. K tomuto přestupku chybí jak rozhodovací praxe, tak jakékoli soudní rozhodnutí. V souladu se zákonem o pohřebnictví způsob pevně zavřené rakve dozoruje taktéž krajská hygienická stanice, a to zejména u provozovatele krematoria, který musí uchovávat lidské pozůstatky do zpopelnění výhradně v takovéto rakvi.

O prvním z těchto přestupků rozhodl svým rozsudkem č. j. 8 A 134/2023-51 Městský soud v Praze. Žalobce podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud kasační stížnost pro vady návrhu v roce 2024 odmítl a meritem věci se nezabýval. Rozsudek Městského soudu v Praze nebyl zrušen, je pravomocný.

 NahoruRozsudek č. j. 8 A 134/2023-51 Městského soudu v Praze

Základem soudního sporu se v roce 2023 stal nesouhlas provozovatele pohřební služby (dále jen "žalobce") s rozhodnutím Ministerstva pro místní rozvoj. Z obsahu správního spisu vyplývá, že dne 13. ledna 2022 v 9:30 hodin byla u žalobce jako provozovatele pohřebních služeb provedena kontrola týkající se dodržování povinností stanovených zákonem o pohřebnictví. Kontrolováno bylo období od 1. 10. 2021 do 13. 1. 2022. Po provedené kontrole kontrolní orgán konstatoval, že žalobce jako kontrolovaná osoba uchovává těla zemřelých v chladicím zařízení pouze v dolní části rakve, tento způsob uchování neodpovídá v úplnosti § 7 odst. 1 písm. a) zákona o pohřebnictví, protože toto ustanovení zákona požaduje uchování lidských pozůstatků do pohřbení v rakvi. Proti kontrolnímu zjištění žalobce podal námitky, v nichž uvedl, že zákonná ustanovení neporušil, neboť k uchování lidských pozůstatků použil jiné obdobné schránky, a nikoliv rakve v souladu s § 7 odst. 1 písm. f) zákona o pohřebnictví. Námitky žalobce byly vyřízeny tak, že kontrolní orgán konstatoval, že použití jiné obdobné schránky může být legitimní a může být v souladu s § 7 odst. 1 písm. f) zákona pohřebnictví, a tím by ani nebylo porušeno ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) tohoto zákona, avšak v době kontroly žalobce jinou obdobnou schránku nepoužil.

Dne 24. 3. 2022 byl vydán příkaz č. j. MMR-14378/2022-525, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku, a bylo mu uloženo napomenutí. Proti příkazu podal žalobce v zákonné lhůtě odpor. Následně po provedeném řízení bylo vydáno rozhodnutí o přestupku ze dne 2. 6. 2022, č. j. MMR-37901/2022-63. Proti rozhodnutí podal žalobce rozklad. Žalobce mimo jiné předložil znalecký posudek č. 01/07/2022 z oboru služby, specializace pohřebnictví, zpracovaný Renátou Březinovou Benešovou. Znalkyně ve svém posudku uvádí, že ve chvíli, kdy byla prováděna kontrola, se nejednalo o konečnou rakev ani jinou konečnou obdobnou schránku, neboť lidské pozůstatky nebyly zcela hygienicky zaopatřeny, nebyly připraveny například pro ukázku příkazce pohřbení a především nebyly v té době připraveny ani převáženy…